Definice: Šok = akutní oběhové selhání s nepoměrem mezi dodávkou (DO₂) a spotřebou kyslíku (VO₂) tkáněmi → buněčná hypoxie, přechod na anaerobní metabolismus, laktátová acidóza a (při neřešení) ireverzibilní orgánové selhání. Šok ≠ hypotenze – v časné fázi může být TK normální (kompenzace).

Reference-first

Přednemocniční rozpoznání a diferenciální algoritmus „pumpa–nádrž–potrubí” je detailně v Nediferencovaný šok. Tady je intenzivistická nadstavba: patofyziologie, makro/mikrocirkulace, fáze šoku, monitoring a cílená terapie na JIP/ARO + odkazy na jednotlivé typy.

1. Patofyziologie a fáze šoku

  • DO₂ = CO × CaO₂ (srdeční výdej × obsah O₂ v krvi). Pokles kteréhokoli faktoru (HR, tepový objem, Hb, SaO₂) snižuje dodávku kyslíku.
  • Determinanty tepového objemu: preload (nádrž), kontraktilita (pumpa), afterload (potrubí).
  • Fáze šoku:
    1. Kompenzovaná – sympatikus + RAAS udrží TK (tachykardie, vazokonstrikce, oligurie). TK ještě normální → past!
    2. Dekompenzovaná – vyčerpání kompenzace, hypotenze, hypoperfuze orgánů.
    3. Ireverzibilní – buněčná smrt, MODS, refrakterní na terapii.
  • Makrocirkulace vs. mikrocirkulace: normalizace TK/CO (makro) nemusí znamenat obnovenou tkáňovou perfuzi (mikro) → proto sledujeme i laktát, CRT, mramoráž, ScvO₂.

2. Klasifikace a typy (s odkazy)

TypMechanismusKlíčový nálezDetail
Hypovolemickýztráta objemu (krev, tekutiny)prázdné krční žíly, ↓CVP10 Hemoragický šok, Masivní zevní krvácení
Distributivnípatologická vazodilataceteplá kůže, ↓SVR, ↑CO06 Sepse, septický šok, infekce, Akutní anafylaxe a anafylaktický šok
Obstrukčnímechanická překážka náplně/výdejeplné krční žíly, obstrukce11 Obstrukční šok, Tenzní pneumotorax, Akutní plicní embolie (PE)
Kardiogenníselhání pumpyplné krční žíly, chrůpky, ↓COAkutní plicní edém (Kardiogenní šok-selhání), Akutní koronární syndrom (STEMI)

Smíšený šok

V intenzivní péči je čistý typ vzácný. Např. septický pacient má distributivní (vazoplegie) + hypovolemickou (kapilární leak) + kardiogenní (septická kardiomyopatie) komponentu zároveň.

3. Rozpoznání zhoršujícího se pacienta (ABCDE + MET)

(z přednášky „Rozpoznání kritického stavu”)

  • In-hospital zástava je obvykle preventabilní – několik hodin se zhoršující pacient, jehož zhoršení nebylo rozpoznáno nebo na něj nebylo agresivně zareagováno.
  • ABCDE se provádí souběžně s korekcí patologie; při každé změně stavu zopakovat.
  • MET / Rapid Response Team: jednotné volací číslo (ideálně 2222), jasné složení (min. lékař + sestra), kompetence, vybavení a kritéria aktivace. Vědět, kdy a koho volat na pomoc – a nebát se toho.
  • Časné varovné skóre: NEWS2 (záchyt zhoršení dřív, než dojde k dekompenzaci).

4. Monitoring na JIP/ARO

  • Neinvazivní: EKG, SpO₂, NIBP, dechová frekvence, teplota, diuréza (cíl > 0,5 ml/kg/h), CRT, mramoráž.
  • Invazivní:
    • Arteriální katétr – kontinuální TK „beat-to-beat”, opakované odběry ABR/laktátu.
    • CVK – CVP (trend, ne absolutní číslo), podání vazopresorů, ScvO₂ (centrální venózní saturace, cíl > 70 %).
    • Srdeční výdej: PiCCO (transpulmonální termodiluce), plicnicový katétr (Swan-Ganz – dnes výjimečně), echokardiografie / POCUS (RUSH protokol – viz Nediferencovaný šok).
  • Laktát = marker tkáňové hypoperfuze; klíčový je trend / clearance, ne jednorázová hodnota.
  • Dynamické ukazatele odpovědi na tekutiny (lepší než CVP): variace tepového objemu (SVV), pulzního tlaku (PPV), pasivní zvednutí dolních končetin (passive leg raise).

5. Cílená terapie (intenzivistický pohled)

  • Cíle: MAP ≥ 65 mmHg (individuálně, u starších/hypertoniků zvážit výš), normalizace laktátu, diuréza > 0,5 ml/kg/h, ScvO₂ > 70 %.
  • Tekutiny: balancované krystaloidy (např. Plasmalyte, Ringerfundin) v bolusech 250–500 ml s přehodnocením; vyhnout se převodnění (kapilární leak, plicní edém, abdominální hypertenze).
  • Vazopresory (↑afterload/SVR): Noradrenalin = lék 1. volby u většiny typů; Adrenalin u anafylaxe a refrakterního stavu.
  • Inotropika (↑kontraktilita/CO): Dobutamin u kardiogenního šoku / nízkého CO.
  • Kauzální terapie dle typu: zástava krvácení + transfuze + TXA (hemoragický), ATB + source control (septický), dekomprese (tenzní PNO), revaskularizace/PCI (kardiogenní při IM), trombolýza/embolektomie (masivní PE).
  • Podpůrně: O₂ / oxygenoterapie, korekce acidózy a vnitřního prostředí, prevence hypotermie (zhoršuje koagulaci a acidózu – „letální triáda”), eskalace na orgánovou podporu (UPV, CRRT).

Časté úskalí

  • Kardiogenní šok: ZÁKAZ agresivních tekutinových bolusů (zhorší plicní edém) – nutné inotropikum.
  • Obstrukční šok: tekutiny ani vazopresory nepomohou bez odstranění překážky (dekomprese PNO, perikardiocentéza, trombolýza).
  • Normální TK nevylučuje šok – řiď se laktátem, CRT a mentací.

Typické zkouškové otázky

  • Definice šoku a proč není totéž co hypotenze (DO₂/VO₂ nepoměr).
  • Rozdělení šoku na 4 typy + příklad ke každému.
  • Rozdíl vazopresor vs. inotropikum a kdy který.
  • Co je MAP, cílová hodnota a proč.
  • Význam laktátu a ScvO₂ v monitoringu šoku.

Související