Cíl: Zajistit a udržet průchodné dýchací cesty (DC) stupňovitě – od jednoduchých manévrů přes supraglotické pomůcky až po endotracheální intubaci, chirurgické zajištění a dlouhodobou tracheostomii – a popsat toaletu DC odsáváním. Klíčová zásada: vždy zvolit nejjednodušší účinný způsob, mít plán B a oxygenaci nadřadit intubaci („oxygenace, ne tubus, zachraňuje život”).

Reference-first

Přednemocniční airway management v rámci cABCDE (čelistní tah, in-line stabilizace, vzduchovody, odsátí) a řešení obstrukce cizím tělesem jsou v Cizí těleso (airway, trauma, ingesce) a airway krok v Rozšířená resuscitace dospělých (ALS). Zde je anesteziologicko-intenzivistická nadstavba: indikace a technika intubace, RSI, algoritmus obtížné intubace, koniotomie, tracheostomie a odsávání na ARO/JIP. Anestetika viz 24 Anestezie, napojení na ventilátor 07 UPV.

1. Stupňovité zajištění průchodnosti DC

Postupuje se od nejméně invazivních metod; eskaluje se podle stavu vědomí, rizika aspirace a potřeby ventilace.

StupeňMetodaKdy
1Polohování, jednoduché manévry (záklon, trojitý manévr)porucha vědomí, zapadlý jazyk
2Vzduchovody (ústní/nosní)uvolnění obstrukce kořenem jazyka
3Supraglotické pomůcky (laryngeální maska)rychlé zajištění, KPR, záloha při obtížné intubaci
4Endotracheální intubacedefinitivní zajištění, ochrana před aspirací, UPV
5Koniotomie / tracheostomie„can’t intubate, can’t oxygenate”; dlouhodobá UPV

2. Jednoduché manévry a pomůcky

2.1 Manévry bez pomůcek

  • Záklon hlavy + zvednutí brady (head tilt – chin lift): základní manévr u netraumatického pacienta, odtáhne kořen jazyka od zadní stěny faryngu.
  • Trojitý manévr (Esmarchův hmat / jaw thrust): předsun dolní čelisti + otevření úst + (mírný) záklon. Čelistní tah bez záklonu je metodou volby při podezření na poranění krční páteře – viz in-line stabilizace v cABCDE.
  • Recovery position (zotavovací poloha) u spontánně dýchajícího pacienta v bezvědomí bez podezření na trauma.

2.2 Vzduchovody

  • Ústní (Guedel): drží jazyk od zadní stěny. Jen u pacienta bez obranných reflexů (GCS nízké) – jinak vyvolá dávení, zvracení, laryngospasmus. Velikost = vzdálenost od ústního koutku k úhlu mandibuly.
  • Nosní (Wendl): lépe tolerován při zachovalých reflexech (semikómatózní pacient). CAVE u podezření na frakturu baze lební (riziko zavedení intrakraniálně).
  • Vzduchovody nechrání před aspirací a nenahrazují definitivní zajištění DC.

Maskové prodýchávání (BMV)

Ventilace samorozpínacím vakem s maskou je most k definitivnímu zajištění. Pomůcka C-E grip, dvě ruce + druhý zachránce u obtížné masky, PEEP ventil a vzduchovod zlepšují účinnost. Predikce obtížné ventilace maskou: MOANS (Mask seal, Obesity/Obstruction, Age >55, No teeth, Stiff lungs).

3. Supraglotické pomůcky (SGA)

  • Laryngeální maska (LMA), i s gastrickým portem (i-gel, LMA Supreme, ProSeal) – těsní nad vchodem do hrtanu, zavádí se naslepo, bez laryngoskopie.
  • Výhody: rychlé zavedení, minimální přerušení kompresí při KPR (viz Rozšířená resuscitace dospělých (ALS)), nevyžaduje relaxaci, vhodné při omezené zkušenosti.
  • Limity: nezajišťuje plnou ochranu před aspirací (jen omezeně u 2. generace s gastrickým portem), netěsní při vysokých ventilačních tlacích, není vhodná u kapnoperitonea / vysoké rezistence.
  • Role: primární zajištění při KPR, záchranná pomůcka v algoritmu obtížné intubace, most k definitivnímu zajištění.

4. Endotracheální intubace (ETI)

Zavedení rourky do trachey pod přímou/nepřímou kontrolou – zlatý standard definitivního zajištění DC s ochranou před aspirací a možností UPV.

4.1 Indikace – proč a kdy

  • Porucha vědomí GCS ≤ 8 – ztráta obranných reflexů, riziko obstrukce a aspirace.
  • Ochrana DC před aspirací (krvácení do DC, zvracení, popálení DC, bulbární porucha).
  • Apnoe / respirační selhání – hypoxemické i hyperkapnické, vyčerpání.
  • Nutnost umělé plicní ventilace (viz 07 UPV) – těžké postižení výměny plynů, ARDS, kóma, anestezie.
  • Hemodynamická/celková nestabilita vyžadující kontrolu ventilace (těžký šok, KPR, polytrauma, status epilepticus po selhání farmak).
  • Předpokládané zhoršení / transport rizikového pacienta („intubuj, dokud můžeš, ne až musíš”).

4.2 Jak – technika

  • Přímá laryngoskopie (DL): Macintosh (zahnutá) / Miller (rovná) lžíce, zvednutí epiglottis, vizualizace glottis (hodnocení Cormack–Lehane I–IV).
  • Videolaryngoskopie (VL): kamera na konci lžíce – lepší přehled glottis, vyšší úspěšnost na 1. pokus, výhoda u obtížné anatomie a in-line stabilizace; dnes preferována jako první volba tam, kde je dostupná.
  • Pomůcky: zavaděč (stylet), bužie (gum elastic bougie), Magillovy kleště (cizí těleso – viz Cizí těleso (airway, trauma, ingesce)).
  • Velikost kanyly (ETT, vnitřní průměr): ženy obvykle 7,0–7,5, muži 7,5–8,5; děti orientačně (věk/4) + 4 (nebalonkové) resp. + 3,5 (balonkové). Hloubka zavedení u dospělého ≈ 21 cm (ženy) / 23 cm (muži) u koutku.
  • Ramping / poloha: u obézních zvednout horní část trupu a hlavu tak, aby zevní zvukovod byl v úrovni sterna (sniffing position / ramping) – zlepšuje přehled i preoxygenaci.

4.3 Ověření správné polohy

  • Kapnometrie / EtCO₂ (kapnografie) = zlatý standard potvrzení polohy v tracheji (trvalá křivka po několika dechách). Absence křivky = jícnová intubace, dokud neprokážeme opak.
  • Auskultace: symetrické dýchací šelesty bilaterálně + vyloučení zvuků nad epigastriem; asymetrie vpravo = příliš hluboko (bronchus).
  • Doplňkově: zamlžování rourky, zvedání hrudníku, SpO₂ (opožděná), RTG/POCUS pro hloubku.

Nejnebezpečnější komplikace

Nerozpoznaná jícnová intubace = smrt z hypoxie. Bez EtCO₂ není intubace ověřená. Dále: intubace hlavního bronchu (jednostranná ventilace), trauma (zuby, hlasivky), aspirace, hypoxie a oběhový kolaps při protrahovaném pokusu, periintubační hypotenze.

5. RSI – Rapid Sequence Induction („crush úvod”)

Bleskový úvod u nelačného / aspirací ohroženého pacienta (urgent, PNP, ileus, gravidita, trauma) – cílem je co nejkratší interval mezi ztrátou vědomí a zajištěním DC bez prodýchávání maskou.

KrokProvedení
Přípravapomůcky, odsávačka, monitorace (EtCO₂!), i.v./i.o. vstup, plán B/C, polohování (ramping)
Preoxygenace100 % O₂ 3–5 min (denitrogenace) – vytvoří rezervu na dobu apnoe; u rizikových apneická oxygenace nosními brýlemi
Hypnotikumrychlý bolus dle hemodynamiky (viz 5.1)
Relaxansihned po hypnotiku, bez čekání (viz 5.2)
Krikoidní tlakSellickův hmat – tlak na prstenčitou chrupavku (manévr sporný, při zhoršení přehledu uvolnit); BURP (Backward-Upward-Rightward Pressure) zlepšuje přehled glottis
Intubace + ověřenílaryngoskopie, zavedení ETT, nafouknutí manžety, EtCO₂ + auskultace

5.1 Hypnotika (volba dle stavu) – viz 24 Anestezie

  • Etomidát (0,2–0,3 mg/kg) – hemodynamicky nejstabilnější, vhodný u nestabilního/šokového pacienta (CAVE adrenokortikální suprese).
  • Ketamin (1–2 mg/kg i.v.) – udržuje TK/TF, bronchodilatace, analgezie; ideál u šoku, astmatu, popálení DC (CAVE ICHS, ↑TK/TF).
  • Propofol (1–2,5 mg/kg) – rychlý, antiemetický, silně kardiodepresivní → u stabilních, ne v šoku.
  • Thiopental (3–5 mg/kg) – výrazný útlum CNS (status epilepticus), ale kardiodeprese a bronchospasmus.
  • Midazolam – spíše doplněk; samotný nezajistí spolehlivý úvod.
  • Doplnění analgezie opioidem: Sufentanil / Fentanyl (tlumí presorickou odpověď na laryngoskopii).

5.2 Svalová relaxancia

  • Sukcinylcholin (1–1,5 mg/kg) – depolarizující, nástup do <60 s, krátké trvání 5–10 min. CAVE hyperkalemie (popáleniny, parézy, crush), maligní hypertermie, bradykardie.
  • Rokuronium (1–1,2 mg/kg) – nedepolarizující, intubační podmínky do 60 s, výhoda specifického antidota sugamadex; delší účinek.
  • Atrakurium – v PNP/udržení relaxace, nástup pomalejší (méně vhodné pro samotnou RSI).

Periintubační hemodynamika

Hypnotika i přechod na přetlakovou ventilaci snižují TK. Mít připravený bolusový vazopresor/sympatomimetikumEfedrin (po 10 mg) nebo ředěný Noradrenalin – a korigovat hypovolemii ještě před úvodem („resuscitate before you intubate”).

6. Obtížná intubace a algoritmus (DAS)

  • Predikce (skórovací systémy): LEMON (Look, Evaluate 3-3-2, Mallampati, Obstruction, Neck mobility), Mallampati I–IV, otevření úst, thyreomentální vzdálenost, pohyblivost krku, předchozí dokumentace. Očekávaná vs. neočekávaná obtížná intubace.
  • Algoritmus DAS (Difficult Airway Society) – stupňovitá eskalace:
    1. Plán A: optimalizovaná laryngoskopie (VL, bužie, BURP, repolohování) – max. počet pokusů omezit (riziko traumatu a edému).
    2. Plán B: supraglotická pomůcka 2. generace (oxygenace, ne nutně definitivní tubus).
    3. Plán C: návrat k maskové ventilaci, probuzení pacienta (je-li to možné).
    4. Plán D: „can’t intubate, can’t oxygenate” (CICO) → urgentní přední přístup ke krku (koniotomie).
  • Mezi pokusy vždy reoxygenovat; volat o pomoc včas, ne až v krizi.

7. Koniotomie / krikotyreotomie (CICO)

  • Indikace: stav „nelze intubovat, nelze oxygenovat” – selhání všech předchozích kroků a nemožnost udržet saturaci.
  • Místo: ligamentum cricothyroideum (mezi štítnou a prstenčitou chrupavkou) – povrchové, méně cévnaté než trachea.
  • Techniky: chirurgická (scalpel–bougie–tube) – preferovaná u dospělých; punkční/jehlová s tryskovou ventilací – přemosťující, riziko barotraumatu a hyperkapnie.
  • Charakter: krajní záchrana života, dočasné řešení → následně definitivní zajištění (intubace přes stoma / tracheostomie).

8. Tracheostomie

Zavedení kanyly přímo do trachey přes přední stěnu krku – řešení pro dlouhodobé zajištění DC, nikoli akutní život zachraňující výkon (na rozdíl od koniotomie).

8.1 Indikace – proč a kdy

  • Dlouhodobá UPV a weaning (odvykání od ventilátoru) – nejčastější indikace na JIP/ARO.
  • Načasování: obvykle při předpokladu UPV > 7–10 dnů (časná vs. pozdní tracheostomie dle vývoje stavu).
  • Obstrukce horních DC (tumor, trauma, edém), neuromuskulární onemocnění, nutnost opakované toalety DC, ochrana DC u protrahované poruchy vědomí.

8.2 Provedení

  • Chirurgická tracheostomie: otevřený výkon na sále/lůžku – vhodná při obtížné anatomii, koagulopatii, urgenci u obtížných DC.
  • Punkční dilatační tracheostomie (PDT): perkutánně u lůžka Seldingerovou technikou s dilatací, ideálně pod bronchoskopickou kontrolou – dnes standard na JIP, méně invazivní.

8.3 Výhody, rizika a péče

VýhodyRizika
větší komfort, méně sedacekrvácení (i pozdní – arrozia truncus)
menší mrtvý prostor, nižší odporstenóza trachey, tracheomalacie
snazší toaleta DC a odsávánídekanylace / obstrukce kanyly
usnadnění weaningu, příjem p.o., fonace (mluvící kanyla)infekce stomatu, tracheoezofageální/–arteriální píštěl
  • Péče o tracheostomii: asepse, péče o stoma, kontrola a tlak v manžetě, zvlhčování (obchází horní DC), pravidelné odsávání, výměna/kontrola kanyly, prevence dekanylace, dostupnost náhradní kanyly a rozvěrače u lůžka pro případ dislokace v čerstvém stomatu.

Časná dekanylace

Vypadnutí kanyly z čerstvého tracheostomatu (do cca 7 dnů) je urgentní stav – stoma ještě není vyzrálé a slepá reinzerce může vytvořit falešný kanál. Postup: oxygenace a ventilace shora (maskou), přivolání zkušeného, řízená rekanylace pod kontrolou.

9. Odsávání z dýchacích cest

9.1 Proč

  • Toaleta DC – odstranění sekretu, krve, zvratků, aspirovaného obsahu.
  • Hyperprodukce hlenu / neschopnost odkašlat (sedace, relaxace, slabost, porucha vědomí, tracheostomie) – udržení průchodnosti a výměny plynů.

9.2 Jak

  • Otevřený systém: rozpojení okruhu, jednorázový sterilní katétr – účinný, ale ztráta PEEP a expozice personálu.
  • Uzavřený systém: katétr v ochranném rukávu integrovaný do okruhu – bez rozpojení a ztráty PEEP, nižší riziko desaturace a kontaminace; preferovaný u UPV (PEEP, FiO₂, infekční pacient).
  • Zásady: sterilita / asepse, preoxygenace 100 % O₂ před výkonem, zavádět bez sání, odsávat krátce (≤ 10–15 s) při vytahování, šetrně, podle potřeby (ne rutinně dle hodin).

9.3 Rizika

  • Hypoxie / desaturace (proto preoxygenace a krátké odsávání).
  • Vagová bradykardie (stimulace) – připravený Atropin, přerušit výkon.
  • Trauma sliznice a krvácení, bronchospasmus, ↑ICP, atelektáza (nadměrné sání), infekce / VAP při porušení asepse.

Související