Definice: Cévní vstup = uměle zavedený katétr do žilního nebo arteriálního řečiště umožňující podávání léčiv, tekutin a krevních derivátů, odběry krve, hemodynamický monitoring a orgánovou podporu (CRRT). Volba vstupu se řídí indikací, urgencí, předpokládanou dobou potřeby a vlastnostmi podávané terapie (osmolarita, pH, vazoaktivita).

Reference-first

Zajištění vstupů v přednemocniční resuscitaci (i.v./i.o. během KPR) je v Rozšířená resuscitace dospělých (ALS) a v rámci úvodního ošetření v Komplexní přednemocniční postup - cABCDE. Tady je intenzivistická/anesteziologická nadstavba: systematika vstupů, technika zavedení (Seldinger pod USG), komplikace a prevence infekce. Měření přes vstupy (CVP, ScvO₂, invazivní TK) je rozvedeno v 02 Monitoring základních životních funkcí a 01 Šok.

1. Přehled a indikace cévních vstupů

  • Proč vstup: podání léčiv/tekutin/transfuzí, opakované odběry, hemodynamický monitoring, mimotělní metody (hemodialýza/CRRT, ECMO).
  • Logika volby (od nejméně k nejvíce invazivnímu):
    • PŽK – první volba pro většinu pacientů, rychlá objemová resuscitace.
    • IO – záchranná cesta, když periferní i.v. selže v emergentní situaci.
    • CŽK/CVK – vazopresory, iritující/hyperosmolární léčiva, dlouhodobá terapie, monitoring, CRRT.
    • Arteriální katétr – kontinuální invazivní TK a opakované odběry ABR/laktátu.
    • Specifické katétry (dialyzační, PICC, midline, tunelizované, port) – dle délky a typu terapie.
  • Obecné principy: nejkratší a nejtenčí katétr, který splní účel; aseptická technika u všech vstupů; denní revize nutnosti vstupu a jeho včasné odstranění (prevence infekce).

Co určuje typ vstupu

Rozhoduje hlavně charakter terapie a doba potřeby. Vazopresory, parenterální výživa (vysoká osmolarita) a iritující léčiva patří centrálně; objemová resuscitace naopak periferně (krátký široký katétr má vyšší průtok než dlouhý úzký CŽK).

2. Periferní žilní katétr (PŽK)

Indikace: krátkodobá i.v. terapie, objemová resuscitace, většina běžných léčiv a izoosmolárních infuzí. Zavádí se nejčastěji na předloktí/hřbet ruky, v urgenci do kubity.

2.1 Velikosti (G) a orientační průtoky

Barevné kódování dle ISO; vyšší G = tenčí katétr = nižší průtok. Pro objemovou resuscitaci volíme co nejširší kanylu (Poiseuille: průtok roste se 4. mocninou poloměru a klesá s délkou).

BarvaVelikostOrientační průtokTypické použití
Oranžová14 G~270 ml/minmasivní resuscitace, trauma
Šedá16 G~180 ml/minobjemová resuscitace, transfuze
Zelená18 G~80–100 ml/mintransfuze, běžná i.v. terapie
Růžová20 G~55–60 ml/minstandardní vstup u dospělých
Modrá22 G~30–36 ml/minslabé žíly, pediatrie
Žlutá24 G~13–20 ml/minnovorozenci, kojenci, velmi slabé žíly

2.2 Komplikace PŽK

  • Flebitida (mechanická, chemická, infekční) – bolest, zarudnutí, palpační citlivost, hmatný pruh v průběhu žíly; při známkách flebitidy katétr ihned odstranit.
  • Paravenózní (extravazální) podání – únik mimo žílu: otok, bolest, chybějící zpětný odtok. U vezikantů (vazopresory, koncentrované kalcium, hyperosmolární roztoky, chemoterapie) riziko nekrózy tkáně → proto patří centrálně.
  • Trombóza, okluze katétru, hematom, vzácně lokální infekce.
  • Prevence: aseptické zavedení, fixace, denní inspekce místa vpichu, výměna dle stavu (ne rutinně „po hodinách”, ale při komplikaci či nefunkčnosti).

PŽK a vazopresory/vezikanty

Periferní podání noradrenalinu je nouzově možné jen krátkodobě a do velké žíly s pečlivou kontrolou; extravazace způsobí ischemickou nekrózu. Dráždí i amiodaron a kalcium chloratum (preferovat velkou žílu/centrální vstup). Cílem je co nejdříve zajistit CŽK.

3. Intraoseální vstup (IO)

Princip: kanylace dřeňové dutiny – nekolabující venózní plexus s rychlým vstupem do centrální cirkulace. Záchranná cesta, pokud nelze rychle zajistit i.v. v život ohrožujícím stavu.

  • Kdy: emergentně při nemožnosti periferního i.v. (zástava oběhu, těžký šok, popáleniny, kolaps žil) – tradičně po ~2 neúspěšných pokusech / do 90 s o i.v.
  • Místa (dospělí): proximální humerus (vysoký průtok), proximální tibie, distální tibie (mediální maleolus); u dětí typicky proximální tibie.
  • Podání: lze podávat prakticky všechna resuscitační léčiva, tekutiny i krevní deriváty; pro dostatečný průtok obvykle nutný tlakový set / přetlaková manžeta. Před infuzí u pacienta při vědomí lokální anestezie dřeně (Mesocain i.o.).
  • Kontraindikace: fraktura/předchozí IO pokus v téže kosti, infekce/popálenina v místě, osteoporóza/osteogenesis imperfecta, kloubní náhrada v oblasti.
  • Komplikace: extravazace a kompartment syndrom (špatná poloha), zlomenina, osteomyelitida (vzácně), bolest při infuzi.
  • Limit: IO je přemostění – zajistit definitivní i.v./CŽK a IO co nejdříve odstranit (obvykle do 24 h).

4. Centrální žilní katétr (CŽK / CVK)

Definice: katétr s hrotem v centrální žíle (kavoatriální junkce / v. cava superior, příp. v. cava inferior z femorálního přístupu).

4.1 Indikace

  • Vazopresory a iritující/hyperosmolární léčiva (např. noradrenalin, koncentrované kalium, kalcium).
  • Parenterální výživa (vysoká osmolarita poškozuje periferní žíly).
  • Dlouhodobá nitrožilní terapie, špatný periferní žilní přístup.
  • Hemodynamický monitoringCVP (trend náplně, ne absolutní číslo) a ScvO₂ (centrální venózní saturace, cíl > 70 %); viz 02 Monitoring základních životních funkcí a 01 Šok.
  • Hemodialýza/CRRT – vyžaduje samostatný dialyzační (širokoprůsvitový dvoucestný) katétr, viz 15 Renální selhání, hemodialýza.

4.2 Přístupy – výhody a rizika

PřístupVýhodyRizika / nevýhody
V. jugularis internadobrá USG vizualizace, nízké riziko PNO, kompresibilníriziko punkce a. carotis, méně komfortní, polohově náročnější
V. subclavianejnižší riziko infekce, komfort pro pacienta, dobrá fixacenejvyšší riziko pneumotoraxu, nekompresibilní (riziko krvácení), hůře USG
V. femoralisrychlý přístup v urgenci/KPR, snadná punkce, bez rizika PNOnejvyšší riziko infekce a trombózy, omezuje mobilizaci

4.3 Zavedení – Seldingerova technika pod USG

  1. Aseptická příprava (rouškování celého těla, dezinfekce), poloha (Trendelenburg u jugulární/subclaviální – plnění žíly a prevence vzduchové embolie).
  2. USG navigace punkce žíly tenkou jehlou (real-time, in-plane/out-of-plane).
  3. Zavedení vodiče (guidewire) přes jehlu – kontrola EKG (arytmie = hrot v síni, povytáhnout).
  4. Dilatace kožního/podkožního kanálu, navlečení katétru po vodiči, odstranění vodiče.
  5. Aspirace a proplach všech lumen, fixace, sterilní krytí.
  6. Kontrola polohy hrotu a vyloučení PNO (RTG hrudníku, příp. USG); hrot v kavoatriální junkci.

4.4 Komplikace CŽK

  • Mechanické (peri-procedurální): pneumotorax (zvl. subclavia), arteriální punkce/hematom, hemotorax, vzduchová embolie (prevence: poloha, Valsalva při manipulaci s lumen, uzavřené spojky), arytmie při zavádění vodiče, malpozice.
  • Infekční: CLABSI (central line-associated bloodstream infection) – katétrová sepse; nejvyšší u femorálního přístupu.
  • Trombotické: katétrová žilní trombóza, okluze lumen.

Vzduchová embolie a CLABSI

Při každém otevření centrálního lumen hrozí nasátí vzduchu (podtlak v hrudníku) – pracovat uzavřeným systémem a dbát na polohu pacienta. CLABSI je z velké části preventabilní (viz bod 7); každý nepotřebný centrální vstup co nejdříve odstranit.

5. Arteriální katétr

Indikace: kontinuální invazivní měření TK „beat-to-beat” u oběhově nestabilního pacienta (NIBP zaostává a je nepřesný) a opakované odběry (ABR, laktát) bez nového vpichu.

  • Místa: a. radialis (1. volba – Allenův test orientačně k ověření kolaterály), dále a. femoralis, a. brachialis, a. dorsalis pedis.
  • Princip měření: katétr napojen na tlakový převodník v úrovni srdce (flebostatická osa), proplach heparinizovaným/fyziologickým roztokem pod tlakem; analýza tvaru křivky (viz 02 Monitoring základních životních funkcí).
  • Komplikace: ischemie distálně (trombóza, spasmus), krvácení/hematom, infekce, náhodná aplikace léčiva intraarteriálně (riziko těžké ischemie – arteriální linku zřetelně označit a nikdy do ní nepodávat léky určené i.v.).

6. Specifické katétry

  • Dialyzační katétr – širokoprůsvitový dvoucestný CŽK pro vysoké průtoky CRRT/hemodialýzy (jugulární/femorální); netunelizovaný akutní vs. tunelizovaný permanentní. Viz 15 Renální selhání, hemodialýza.
  • PICC (Peripherally Inserted Central Catheter) – centrální katétr zaváděný z periferní žíle paže (v. basilica/brachialis) pod USG; vhodný pro střednědobou až dlouhodobou terapii (ATB, výživa, chemoterapie), nižší riziko PNO.
  • Midline – delší periferní katétr (hrot v axilární žíle, ne centrálně); pro střednědobou izoosmolární terapii, ne pro vazopresory ani parenterální výživu.
  • Tunelizovaný CŽK (Hickman/Broviac) – podkožní tunel s manžetou snižuje riziko infekce; pro dlouhodobou terapii.
  • Implantabilní port – kompletně podkožní rezervoár s katétrem, punkce Huberovou jehlou; pro dlouhodobou intermitentní terapii (onkologie), nejnižší riziko infekce a nejvyšší komfort.

7. Asepse a prevence infekce

  • Aseptická bariérová technika při zavádění CŽK/arteriálního katétru: dezinfekce (chlorhexidin-alkohol), maximální sterilní rouškování, sterilní rukavice/plášť, čepice, ústenka.
  • Preferovaná místa: subclavia má nejnižší riziko CLABSI; femorální přístup volit jen nouzově/krátkodobě.
  • Bezpečná manipulace: dezinfekce konektorů („scrub the hub”), uzavřený systém, sterilní krytí, výměna setů dle protokolu.
  • Bundle prevence CLABSI: indikace → výběr místa → aseptická inzerce → každodenní revize nutnosti vstupu → včasné odstranění.
  • Asepse i u PŽK a IO – nižší, ale ne nulové riziko infekce.

Související